dauphin

Název Sen je život se vrací k barokní hře španělského básníka Calderóna s názvem Život je sen. Ale přistupuje k tematice opačně. V tom smys­lu, že sen je přímou součástí života. A žít beze snů je vlastně oloupením života o jeden z jeho snad nejpodstatnějších rozměrů. Jsou to texty z ticha a do ticha. Ke ztišení a soustředění se na hledání tajemství v zákrutách žití.

Seznamte se, hlavní hrdina novely Poslední voják lásky se jmenuje Gustík. Gustík je sirotek trpící zvláštní poruchou: „Vlastně neumím prožívat přítomnost. Vždycky pro mě všechno existuje teprve ve chvíli, kdy to ztratím, kdy na to můžu už jen vzpomínat.“ Gustíka sice nyní potkalo nečekané štěstí, nová láska, ale není si jist tím, zda není přece jen příliš pozdě, jelikož se už patrně ocitl v druhém poločase svého života. Gustík je spisovatel, a tak velmi často potřebuje být sám. Navíc teď musí přijímat i podivné zakázky, protože uživit dva, když je člověk neúspěšný autor, to dá skutečně zabrat.

Poéma Balčik vznikla před sochou bohyně Kybelé – majestátně a vznešeně sedící na trůnu, ovšem s uraženou hlavou. Hlava bohyně se do dnešních dnů v Balčiku nenašla, zbytky jejího chrámu pohltili developeři. V meziválečném období na Kybelé navázala rumunská královna Marie, když nechala postavit pod bílými skalami Balčiku Tiché hnízdo, svou letní rezidenci. Černé moře spojuje několik zemí a propojuje jejich boje a smrt, Balčik je místo těchto střetů. Kybelé sice byla bohyně, ale měla také jednu slabost – miláčka Attise. Jemu je sbírka věnována.

Mysl a vesmír Thomase Nagela je rešerše filosofických otázek týkajících se základního fyzikálního a biologického výzkumu lidské mysli. Nagel tvrdí, že přírodní a společenské vědy nejsou schopny vysvětlit existenci mysli a vědomí v paradigmatu, ve kterém se monetálně pohybují a tudíž je třeba revidovat používané metodologie. Píše, že mysl je základním aspektem přírody a že jakákoli filosofie přírody, která ji nedokáže vysvětlit, je zásadně chybná.

Řeka Potudaň – navzdory své syrovosti jedna z nejkrásnější milostných povídek světové literatury. Potudaň – „dekadentní“ a „halucinující“ podání života „synů a dcer sovětského lidu“ z masa a kostí, v protikladu neživotných skulptur stachanovských přeludů…

Autorka, která se sama prezentuje jako protagonistka hnutí šuplíkové poesie překročila svou komfortní zónu a vydala svou druhou sbírku

Druhá kniha povídek Kláry Hůrkové přináší opět texty autofikční i zcela smyšlené. Zabývají se hlavně mezilidskými, zejména milostnými vztahy z pohledu ženy, která je prožívá. Autorka však akcentuje také obecnější existenciální témata jako hledání smyslu života v různých formách lidské činnosti, víru v konspirační teorie či životní postoje spisovatelů. Důležitým motivem spojujícím povídky je pak ztráta milovaného člověka a vyrovnávání se s ní.

První výbor německé krutosti v hororových pohádkách obsahuje dvacet ukrutných pohádek vždy poněkud hrůzných až hororových.

TSAGIGLÁLAL je sbírka vyprávění indiánů obývajících náhorní plošiny severozápadu USA a jihu kanadské Britské Kolumbie.

Edgar Mitchell, jeden z dvanácti mužů, kteří stanuli na Měsící, popisuje v této autobiograficky laděné knize nejen obdivuhodné dobrodružství poutě vesmírem, ale i cestu stejně objevitelskou – zkoumání nevýslovného tajemství lidského bytí a vědomí.

In Koli Jean Bofane nám podává zprávu o tom, že srdce temnoty je po sto letech stále temné. Přesto je jeho svět jasný a snadno propočitatelný, obzvláště pomocí matematiky. Ta se stává v rukou hlavního hrdiny nebezpečnou zbraní v boji se zkorumpovanými vládci, jejich noshledy a nástrojem vytoužené spravedlnosti.

Román známého písmáka ze starých Krkonoš vypráví osudy a strázně horalů na počátku průmyslové revoluce, která zásadně změnila rytmus jejich životů.

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934)

Davida Deutsche "teorie všeho" – ta definuje realitu propletenou v předivu mnoha světů, je to realitu univerzálně propočitatelnou, ve které je zaručena možnost korigovat chyby a vyvíjí se podle principů evoluce.

Život a dílo Jana Polkowského patří mezi ty, jež charakterizujeme jako „neobyčejné“. Jeho poezie psaná střídmým a současně jinotajným jazykem patří k nejzajímavějším polským literárním počinům konce 20. století.(J. M. R.)

Tato kniha se primárně zabývá jazykem – jazykem a politikou, jazykem a budoucností literatury, jazykem a úklady totalitních režimů, jazykem a kulturním úpadkem, jazykem a ostatními způsoby sdělování významu (hudba, překlad, matematika), a konečně: jazykem a tichem. Co se děje s jazykem, je­‑li ve službách totalitních režimů, je­‑li využíván k obhajobě jejich zvěrstev a vražedných lží? A jak se na něm podepisují poměry západní masové, na konzum orientované demokracie s dominantními postuláty kulturního průmyslu? Jsme v současnosti svědky konce dějinné fáze, jež se vyznačovala dominancí verbálního vyjadřování a klasické gramotnosti? Jsme svědky fáze všeobecného úpadku jazyka, fáze, kdy od slova a klasické gramotnosti přecházíme k „postlingvistickým“ formám a k částečnému tichu? To jsou otázky, na něž se v těchto textech pokouším nalézt odpověď, nebo na ně přinejmenším obrátit pozornost. G. S.

Druhou básnickou sbírku autor rozdělil do čtyř oddílů. V první části vstupuje do uzavřeného světa ústavu, kde přibližuje existenci člověka s mentálním handicapem. V druhém oddíle nahlíží na dané téma také z duchovní roviny. V třetí části nabízí dva odlišné pohledy na vnímání světa, a to nejen v syntéze. Závěrečný oddíl se zaměřuje na životní bilancování.

Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné.

První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse.

Imaginativní novela, mezi jejímiž magnetickými poli se setkává svoboda se smrtí na pitevním stole slasti.

Lidská práva – měla zaručovat svobodu jednotlivce před zvůlí vlád a korporací.

Autobiografie a to především duchovní amerického trapistického mnicha usilujícího o porozumění s východními náboženstvími.

Bratří Biglinové na dvojskifu je textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy.

Kniha Olympos Mons: Privátní genocida, je autorovou prvotinou, ukázka z ní vyšla v roce 2021 v Revolver Revue pod titulkem Imago. Kratší povídky poté publikoval například v literárních časopisech Tvar či Pandora.

Mešuge dům je nejen intimní vyznání ženy–básnířky ale i metafora Érecu, obraz židovského státu, domova, jenž je sice bezpečným, familiárním zázemím, jehož existence je však neustále ohrožena, zevnitř i zvenku.

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934)

Kniha z rodu povídek Jana Balabána. Mihotavé záznamy dávné slávy a patřičnosti s nadhledem i ironií zachycující třpytivost našich životů. Postavy, které potkáváme denně na ulicích, ale nic o nich nevíme, naše strachy a pocity, které mizí nebo v hlubině setrvávají. Ach Tygře, tygře!

Již šestá sbírka básnířky publikující pod dvěma jmény Světlíková/Stehlíková.

Zcela autorská kniha emeritního básníka města Prahy tak, jak ji sepsal a vyhotovil, včetně písmenek, obrázků a typografie... ...aby děti měly radost.

Průvodce pánskou elegancí nejen pro dámy, elegancí oděvu, doplňků, stylu, ducha...

V této knize se dozvíme jak nejlépe: skladovat ovoce, zeleninu, brambory, obilniny, mouky, luštěniny, olejniny, rýži, trvanlivé pečivo, uchovávat máslo a sádlo, konzervovat vejce, sterilovat ovoce, zeleninu a houby, ale i ovocné a zeleninové nápoje, máslo, mléko, ořechy, luštěniny, masné výrobky i hotové pokrmy, a to vše v domácích podmínkách. Závěrečná část je věnována uchovávání slunce a tepla našich sadů – výrobě destilátů a likérů.