celým jménem Hélène Elizabeth Louise Amelie Paula Dolores Poniatowska Amor. Dcera polského šlechtice, dědice polské koruny, po němž získala titul polské princezny. Od roku 1941 žije v Mexiku,. Svým původem byla Elena předurčená ke sňatku s příslušníkem vysoké evropské šlechty, ale dala přednost občanské profesi novinářky. Spojením literatury a novinářství vytvořila vlastní charakteristický styl, dovedený téměř k mistrovství: žánr svědectví. V roce 2013 obdržela Cervantesovu cenu. Kriticky se vyjadřuje k významným událostem mexické skutečnosti, ať už k rozporuplnosti mexické revoluce v románu Na neshledanou, můj Ježíši (Hasta no verte Jesús mío, 1969), k masakru studentů vládním vojskem v roce 1968 v knize Noc v Tlatelolcu (La noche de Tlatelolco, 1971), či k neschopnosti vlády vést záchranné práce po zemětřesení v roce 1985 v díle Nic, nikdo, hlasy zemětřesení (Nada, nadie, las voces del temblor, 1988). Vyjádřila se i ke zmanipulovaným prezidentským volbám jakousi kronikou protestů v reportážní knize Svítání na náměstí Zócalo (Amanecer en el Zócalo, 2007). Populární jsou její biografie, které věnovala předním představitelkám mexické kultury, které by jinak zůstaly zapomenuty ve stínu svých mužských protějšků: Tinísima (1992), životopis fotografky Tiny Modottiové či Leonora (2011), strhující román o malířce Leonoře Carringtonové a další. Dílo E. Poniatowské bylo přeloženo do mnoha jazyků včetně češtiny: Ztřeštěná sedma, životopisné črty sedmi mexických umělkyň (2000, Las siete cabritas), a krátký román v dopisech o malířce Angelině Beloffové Drahý Diego, objímá Tě Quiela (1978, Querido Diego, te abraza Quiela). I ve svém vysokém věku je autorka stále literárně činná, naposledy vydala dvoudílný historický román o svých předcích Polský milenec (2019, El Amante polaco).