Jurij Krawža (1934 – 1995)

Pocházel ze Žuric (německy Säuritz) v Horní Lužici na území dnešní Spolkové republiky Německo. Vystudoval chemii, biologii a kulturní vědy, působil jako učitel a lektor v nakladatelství. Je autorem řady kratších próz, z nichž některé byly přeloženy do češtiny nebo slovenštiny (Ikarus pod módrym njebjom, 1982; národopisně laděná Ze serbskeho žiwjenja, 1992). Antologie Zabyte hrodźišća (Zapomenutá hradiště) (1987) obsahuje jeho vynikající psychologickou povídku Gero, líčící fiktivní poslední myšlenky umírajícího hraběte Gera, známého hubitele Polabských Slovanů. Vzpomínky vyšly v antologii Widźu nana, widźu mać (Vidím otce, vidím matku) (2007). Bajku Vlkův šťastný den přeložil J. Mudra (otištěno v ČLV XIII/2003). Na Slovensku vyšla jeho novela pro mládež Koniec rozprávky (1978). Podílel se na naučné filmové sérii Stawizny Serbow wot 7. lětstotka hač do přitomnosće (v německé mutaci Die Geschichte der Sorben vom 7. Jahrhundert bis zur Gegenwart). V Lužici je vnímán jako rozporuplná osobnost – jeden z nejoceňovanějších moderních lužickosrbských spisovatelů pracoval po dlouhá léta aktivně jako agent STASI; s tím pravděpodobně souvisí i jeho předčasné úmrtí.