Kai Reinhold Donner (1888 – 1935)

Narodil se do vlivné rodiny švédsky mluvících Finů. Jeho otcem byl Otto Donner (1835-1909), profesor srovnávací filologie a sanskrtu. Otto Donner zanechal výraznou stopu ve finské lingvistice: spolu s M. A. Castrénem se podílel na formulaci hypotézy o příbuznosti ugrofinských jazyků a samojedštiny, r. 1883 založil Ugrofinskou učenou společnost , stal se jejím nejvýznamnějším mecenášem a jako univerzitní profesor vychoval řadu dalších jazykovědců, jako byli E. N. Setälä, G. J. Ramstedt nebo A. Kannisto.

Není proto divu, že také Kai Donner si zvolil dráhu vědce-lingvisty. Jeho oborem se staly jazyky původních obyvatel Sibiře, které společně s ugrofinskými tvoří tzv. uralskou jazykovou rodinu. Už během svých univerzitních studií se Kai Donner seznámil s anglosaskou a maďarskou etnografií: r. 1908 strávil jeden semestr v Budapešti a r. 1911 v Cambridgi. Své studium završil terénním výzkumem na Sibiři mezi lety 1911 a 1913. Ačkoliv primárním cílem Donnerovy expedice bylo zmapovat jazyky samojedských etnik, obývajících území mezi Obem a Jenisejí, jeho zájem se v průběhu cesty začal postupně obracet k etnologii v širším pojetí. Roku 1914 se Donner na Sibiř vrátil, ale kvůli vypuknutí první světové války se musel zanedlouho vrátit do Finska. Na základě obou výprav pak sepsal tuto knihu.