Vojtěch Kinter: Patrný rub věci

menu

Vojtěch Kinter Patrný rub věci

Vyšlo 11. 12. 2023
  • Prvotina pražského básníka nejmladší generace, svěží nové slovo v novém vnímání světa poesie

  • 115 x 200 mm, 64 stran,y V2, tiskařský lak

  • ISBN: 978-80-7645-510-8, 978-80-7645-511-5 (pdf), 978-80-7645-512-2 (ePub), 978-80-7645-513-9 (Mobi)
  • Cena: 268 Kč
  • Je nám líto, ale titul je momentálně vyprodaný

Mysli si čas jako procházku po cestě

otoč se a jdi

dojdeš až k moři za horizonty

anebo potáhnou krajinou tanky


Na měsíc nedojdeš

Nepotkáš své hrdiny

snad jen s trochou závratě

hodně se naklonit


Zádrhel náhlý

Voda v lulce

patok piješ

a kouř stoupá

takitak


Nepřestávej

nemaj za to

někdo tady vytřel zrak


Šlacha ukazováku se uvolňuje

a odhazuje bolení


Hlava dumá

nese se z ní dým

za rohy visí na otázce

Rozrejdil ji stín


Zdivo klece kreje

kanárek nás hřeje

pod záštitou srdce


Trávit dny jednotvárně

až se rysy obličeje setřou


Sklo vyleštit vlákno nažhavit

kapuci nasadit


S chutí se na noční procházku vypravit


Blažený spánek hm

odvrací pohromu

hlad jde i po duši

strava je v natronu


Krvácí z uší

po hlasitém jak pravda

jak na prsty vonná mast

to konečně z ploskonohých

správný klíč přeřízl vlas

na pokoj padla únava


Dobře ráno vstát

a navinout to zas


Kterési zimní noci

když zamrzla Vltava

vytáhl staré vědro ze sklepa

ukradené z 89 ale 1700

ledvinovými kameny světců led posypal

pak to vědro přiložil ke zdi z jater básníků

a poslouchal

a zase dále psal


Závažné myšlenky padají

vlastní tíhou dospod stran

tam se to hemží škrty

ale ty padají zrovna tak

a všechno co je podstatné

podtrhávaj

trochu se i propisují

na počátku je cenzurované slovo

a prsty špinavé


Kde nejsou zdi

otevírají knihy

dokola tytéž

mezi řádky klamy

lidi mezi stranami


V betonu počínají rašit dráty

v nich hlásky jako když ztuhne míza

v lahvičce to tepe

objímáš ji jak plyšáka

Přes ústa projdou jen archaismy

snažím se mluvit na tebe


Kolej

Dvě spojené postele

počmárané rozryté a vrzající

jedna místnost a my dva

natahuješ se po lampičce zaklíněné do trubek

překrytá dekou

vzpomenu si na letní tábor

zítra jdeme do studoven

stále jsme mladí je to jako tehdy


Vzpomenu též na šikanu


Zhasnuto