* * *
Pod hebkou kůží řeckých amfor
Nad světly Jeruzalémskými
Skví se sklo řeči klíčí hlahol
Větrných veršů věčné viny
Za hrbem slunce kleká Řím
Ční Moschea di Roma osten
O hymně sní Evropy stín
Jeho smrt je však bezdomovcem
Promlouval básník vlek se za ním
Dravec ze zlata – tele ticha
Nesl se řev čas prach se snášel
Na prázdno stezek do jazyka
Zraněný bratře oslík čeká
Stopy dnů vetchým plátnem oviň
Vítr nechť dětská zdrávas splétá
A hudbou sfér kéž srdce duní
* * *
To cos mi dala ber mi z úst
Královský šepot medu smůly
Sirobu člunku tlukot mlh
Černé oběhy sfér slov shůry
Tím cos mi dala nakrm čas
V peleších pulsu lásku skryj
V plátnech slovníku utaj nás
Zapři že tady někdo byl
* * *
Lze vnímat stíny budoucnosti?
Nepřítomnosti slepý čas?
Zřít zamlkle chuť nicotnosti
již v tiché černi trousí strach?
Lze popaměti vrátit trn?
Ctít o samotě popel řeči?
Jak zpěv zahalit srdce v smrt?
Je sešlá láska nejstálejší?
