(jdoucí vzpomíná na malého chlapce)
A jak šel, uviděl:
na minihřišti s puckou
tři kluci blbnuli.
A i když sychravý den,
na chvíli slunce
spořivě začalo hřát.
Podzimnímu chodci vytanul v mysli
malý chlapec,
jak pobíhá, chodí, bloumá tam
u Jílovského potoka,
kolem těch činžovních bloků
a válkou zanechaných proluk.
A starý muž se hodně snaží
na chvíli dostat se až tam,
kam vědomí jeho
ještě dohlédne,
došátrá.
(chodec se rozpomíná na staršího chlapce)
A jindy jak šel
(pár dní po polovině října
a některé listí už dole),
vzpomněl si,
jak jednou byl červenec,
jak horko, pusto
na horním konci Vackovy ulice
(kde kdysi hostinec U Modré hvězdy),
jak lidé se schovali v bytech,
v kuchyních nástěnné hodiny:
kdy už se přiblíží večer?!
A jak ten večer již i pro něho
(pro toho vyrostlého chlapce)
k hvězdnaté noci poplyne.
(procházející středem malého města pomyslel na básníka)
Ne – blázen ve svém městě,
pouze tu „občas chodí uličkami
a asi už mu trochu hrabe.
Celkem to ale ještě jde.“
(A možná v hnědých očích
té hezké mladé ženy
ani směšný není.)
(ve dnech před Dušičkami)
S tím podzimem potom šel
nejprve ulicemi obrozenců,
kteří v tom městečku nikdy nebyli.
Někde odbočil a někde ne.
A v domech, které míjel,
různá schodiště a různé byty
a často před nimi botníky,
v nichž vedle čistých také poněkud
zablácené boty.
Až dostal se na okraj města
a tam zas ulice Lipová, Luční, Polní
a nakonec Konečná,
která se vlévala
na parkoviště před hřbitovem.
(zpět na náměstí)
Když potom zpátky šel,
v hospodě dočetl se:
„Rád seznámím se se ženou
rodinného typu,
která má minulost
vyřešenou.“
Před sebe civěl tam:
minulost jakou?
zapomínanou?, vytěsněnou?
A budoucí čas? Ten
ještě ne
zúplna dořešen.
(co prospívá starým lidem)
Pro staré lidi někdy jsou lepší
listopadové dny,
když venku za okny
chvílemi list po listu (např. klenky)
pomalu klikatě
se snáší.
A uvnitř pokoje od radiátoru teplo
a nějaký tlustý román,
v němž hlavní hrdina dorazil domů (na str. 59)
z nečasu podzimního
a rozhodl se,
že něco přečte si
a důležitý dopis že ještě počká –
až zítra ho napíše.
(netuctové maloměsto)
To město bylo stejně zvláštní –
v jedné ulici déšť
a v jiné jenom mžení,
u U Modré hvězdy horko, dusno,
kilometr od ní ale (u nádraží)
padali sedláci.
V tom čase ovšem,
blízko před půlnocí,
doma na vsi o Vánocích,
než spánek ukončil den.
