Paul Leppin: Růže, vrány

menu

Paul Leppin Růže, vrány

Vyšlo 25. 11. 2023
  • První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse.

  • Česko - německá bilingva

  • 114 x 200 mm, V2, lesklé lamino, 400 stran

  • ISBN: 978-80-7645-473-6, 978-80-7645-474-3 (pdf), 978-80-7645-475-0 (ePub), 978-80-7645-476-7 (Mobi)
  • Cena: 468 Kč

  • Tato kniha se těší laskavé podpoře MK, NČLF a Státního fondu kultury

Štěstí u žen

Závistivců hloupé řečičky:

Mé štěstí u žen ubohost,

Cpaly se na mě studené ošklivky,

Z pampy lišky, krvelačné kočičky,

Blouznivek strašidelný houf.


Trvala má první láska

Sotva letní prázdniny,

Pak už jen bolest kamarádka,

Která mi mládí zmáčkla

A držela nízko při zemi.


Přes špičatý štěrk, přes břidlici

Pak cesta bez rozmyslu, cikcak,

Mě vedla do míst stále nižších,

Kde čeleď krysí a havěť hmyzí,

Do hnízd pro úskočnou pakáž.


Jistě, mezitím byly libé

Hodiny zlatých zázraků,

Kdy ženy lepivé a divé,

Ty něžné a ty nyvé

Mně visely na krku.


Pak získal jsem s manželstvím

Své místo, kde se blaze žilo,

Než pad na vše smuteční stín,

Nám zemřel milovaný syn. –

Zklamání ženu usoužilo.


Teď smím, když v sobě mám jedy,

Jež ze smrtící lásky pramení,

Své štěstí u žen dát zdědit,

Až osudu přijde mi znamení;

Mučený, – jeden z mnoha! –

Slituj se! Prosím Boha.


Staropražský motiv


V Praze klikatá ulička,

Nakřivo hodinový hotel,

Nad vchodem bliká lampička,

Že k špásu volná postel.


Holky na štrychu a flákači

Vchází do rozkoše, zas ven,

Smíchy a přechodné známosti

Haraší přes noc domem.


Když světlo lamp se rozostří,

Jak šedě se rozednívá,

V kostele právě naproti

Varhany začnou zpívat.


Lid modlilů se mručíce

Mačká na spásný křížek,

Samý kajícný zločinec

Ve zlatém ohni svíček.


Pak cítí malé grizetky

Ve snu štěstí jak z ráje –:

Nad ložem dí bůh otcovsky:

„Spi, hloupá hříšná, hajej! –“


Touha po Praze

Se starou Prahou přesně ladí

Zářivé chvíle mého mládí.

Když ranní slunce něžně nad střechami,

Začali holubi s cukrováním.


Jak břímě ze snu ztuhlé časem

Nádvoří dunělo v obří kráse, –

Zlatými a karmínovými mračny

Zažíhal se večer nad Hradčany.


Horká nebesa, hluboce vzrušená,

Se nad křivou dlažbou a svatými mosty vznášela,

Stopy zšedlého osudu odrážely

Se velebnému orloji v obličeji.


Od těch dob změnilo se krutě vše.

Už dávno nechodím Starým městem,

Krajinou s jarními doteky štětců,

Ostrovy Vltavy v zázraku květů.


Občas, za mžiku zrnka prachového,

Nakoukne touha v místnost nemocného,

Procitnou zvuky, jež dřív blažily:

Pak slyším zvony Víta na chvíli.