Na cestách
Člověk dnešní doby jede tam, kam mu velí jeho představy a přání, stačí jen předem zkontrolovat výši bankovního účtu.
Cestovatelé doby, o níž píšeme, se neobešli bez dodržování konvencí vyžadovaných společenskými pravidly. Bylo jim doporučováno, aby se v cizině chovali důstojněji než doma, aby se řídili pravidly své společenské vrstvy a správně a vlastenecky reprezentovali svoji zem. Kam jet a co očekávat od cizích kultur bylo dobré probrat s cestovním bureau v každém větším městě, pochopitelně rady a doporučení přátel byly, jsou a budou vždy nejlepší. V minulosti i v Čechách platily traveller-cheks, což bylo pro cestování velmi výhodné.
Muži se na cestách oblékali prakticky, ale přesto musel být jejich oděv dostatečně reprezentativní. Doporučoval se raglán nebo ulster z šedé látky a jedno či dvě saka stejné barvy. Vesta i kalhoty měly být z téže látky, klobouk měkký i v barevných odstínech nebo cestovní čapka. Boty měly být hnědé, kravata s barevným proužkem, rukavice šedé kožené. Rukavice byly nezbytné i z jiných důvodů než podtržení elegance. Zvláště ve vlaku s parním pohonem chránily ruce před nečistotou. Košile mohla být na cestách barevná a s měkkým límečkem. Prádlo si cestovatel vybíral podle vlastního vkusu, jeho množství odpovídalo délce pobytu. Pyžamo bylo nedílnou součástí cestovního vybavení. A pak tu byly obleky, určené pro speciální příležitosti – bílé prací k moři, obleky do lázní, na golf a tenis včetně nářadí. Bez smokinku se pán obešel jen v tom případě, že se zřekl společenského života. Ve velkých hotelech však musel večeřet sám ve svém pokoji. Nedílnou výbavou cestovatele bylo jeho zavazadlo. Nejkrásnější a také nejdražší byly kufry kožené. Častěji se používaly kufry vulkanfieber, protože byly lehké. Mnoho verzí měly i kufry potažené hrubou látkou s koženými rohy. Označení majitele zavazadla bylo uloženo v koženém pouzdře a přichyceno na rukojeti kufru. Při mimořádně dlouhém pobytu se užíval kufr skříňový. Každý cestovatel musel mít necesér, tehdy většinou ve tvaru kožené kazety různé velikosti. Bylo nutno jeho obsah naplnit potřebnostmi na dvacet čtyři hodin, protože i v časech minulých, které si nyní idealizujeme, se kufr mohl ztratit. Na dlouhé cesty se doporučoval pléd a polštář. Jestliže cestovatel zvolil za dopravní prostředek automobil, musel se obléknout zase jinak: kožený kabát a pod ním sportovní oblek. Doporučovala se pletená nebo kožená vesta, místo ní mohl muž obléct pulovr. Spodní část ošacení byla rovněž rázu ryze sportovního: kalhoty, punčochy nebo kožené kamaše. Američané holdovali plátěným pumpkám, které bylo možno později využít na výlety do krajiny. Na hlavu si automobilisté nasazovali měkký anglický klobouk nebo autočapku. Boty se doporučovaly opět hnědé, ovšem vázanky měly být pestrých barev, jelikož muž, vlastnící vozidlo, šel s dobou a konzervativním pravidlům příliš nepodléhal. V tomto duchu byla volena i barevná košile. Každý motorista si navlékal autorukavice vyrobené z příjemné měkké kůže.
Je zřejmé, že cestování bylo tehdy o něco náročnější než dnes, zato však muž vykazoval vždy notnou dávku elegance, ať byl ve vlaku, v autě či na zámořském parníku.
