Kniha shrnuje sérii textů o paměti z let 1998 – 2007, které byly zčásti publikovány porůznu v časopisech, zčásti zůstaly ineditní. Pracoval jsem tehdy jako psycholog v gerontologických a gerontopsychiatrických zařízeních a moji pacienti byli převážně dementní senioři trpící Alzheimerovou chorobou, popřípadě jinými typy senilních demencí, což motivovalo můj zájem o problematiku paměti a jejího fungování. Z psychologických teorií paměti pak byl jen krok k pamětem jiným – historickým, literárním, rodinným, kolektivním, atd. Uvědomil jsem si, nakolik je otázka paměti komplikovaná a mnohostranná. Paměť patří k velmi obecným termínům jako je „svět“, „jsoucno“, „řeč“, „struktura“, „čas“, atd., při čemž každý z nich shrnuje jistým způsobem veškeré naše universum; proto je velmi obtížné je postihnout, neboť nemají žádný „vnějšek“, odkud bychom je mohli pozorovat. Přesto jsem se o něco podobného pokusil, bez nároku na úplnost a s rizikem jisté chaotičnosti textů, které přeskakují z psychologie do fenomenologie, nebo do historie a literární kritiky. Tato nesoustavnost je ovšem záměrná, neboť dle mého intimního přesvědčení je paměť samotná rovněž nesoustavná a přinejmenším místy chaotická.
