Život za podpis. Anděl milosrdenství
Dvojicí drobnějších próz, uveřejněných v sedmém svazku Spisů Vladimíra Körnera, prostupuje obraz člověka vytrženého válečnými útrapami první světové války (Anděl milosrdenství, 1988) a prusko-rakouským konfliktem (Život za podpis, 1989) z běžných souřadnic lidské existence. Zatímco v prvém textu se vdova po rakouském důstojníku snaží nalézt nový životní smysl v práci ve vojenském lazaretu, ve druhé próze autor tematizuje zhroucení ideálů mladého člověka tváří v tvář konfidentství a sobectví. Syrová dikce obou textů, protínaná meditativními momenty, jež zpomalují tok výrazného příběhu, se střídá s psychologickými ponory do motivací jednotlivých postav, v nichž se odhalují obecnější lidské typy ve své široké charakterové a povahové pestrosti. Válka i anonymní depersifikovaná moc rakousko-uherského státního aparátu pohlcuje Körnerovy postavy, destruuje jejich svět a východisko nabízí v rezignovaném přijetí absurdity lidského bytí: „Prosím vás, lidi. Jsem rakouský vyzvědač – oběste mě někdo, sám nemůžu, prosím vás.“ Podobně jako v jiných prózách i zde se Körner vyvaroval výraznějších dějových digresí a sleduje v přímé linii neúprosné směřování k zániku, ke zhroucení všech hodnot, k paradoxní proměnlivosti světa jako jeho podstatě: snad i proto se luxusní důstojnický bordel proměňuje v lazaret umírajících, láska ve zvulgarizovanou sexualitu, půvab v hnus a ideály v řetězec lží a klamů. Nad Körnerovými texty se vznáší marnost člověka v úsvitu 20. století.
Tomáš Vučka, A2 č. 10 2009
