Ponuré prózy provází neustálý kontrast mezi tmou a světlem, člověk se v nich potýká s temnými silami, které ho zbavují citu a vůle. Jedině láska se objeví jako světlo v temnotách. Ztracený hlas prastarého dědictví jazyka obsahuje i náboženskou řeč, řeč rituálů a mýtů.